Trofejní mník Marťase

Petrův zdar přátelé, právě jsem se dostal k fotkám z včerejška, kdy bylo typicky mníkové počasí, které přímo vybízelo k vyzkoušení metody lovu na celou nástražní rybku u dna. Byl jsem na moři s nováčky, respektive, polovina posádky byla v Norsku jednou a druhá polovina nikdy. Z počátku našeho dne jsme pochytali pár tresek a postupem času mě čím dál více lákalo to zkusit na rybku. Věděl jsem, že jsou právě ideální mníkové podmínky, bylo zataženo, výborný drift, malé vlny, to se prostě musí zkusit! Nastražil jsem malého kelírka na mníkovou sestavu a ještě před vytipovaným mníkovištěm s dvou set metrovou hloubkou, kam bychom po pár minutách dodriftovali pouštím nástrahu dolů.

Osmdesát metrů hloubky a já už dostávám záběr? Proč ne, záleží, co to bude za rybu… Zasekávám a okamžitě cítím, že mám pořádnou rybu na prutu a tak chvíli váhám nad halibutem či mníkem. Rybu zvedám pomalu, metr po metru, cítím její váhu a kopance, v půli sloupce mi ovšem padá. Hosté na lodi jen nevěřícně koukají, jak lze ohnout tisíci gramový prut a říkají, ať to zkusím znovu. Hloubka stodvacet metrů, kontrola sestavy, nástražky a opět pouštím dolů. Tentokrát po typickém mníkovém záběru zdolávám už slušného sto třicet centimetrů dlouhého mníka. Neváhám ani chvíli a připravuji další pruty pro mé hosty a svůj prut půjčuji méně zkušenému Jardovi.

Najíždím opět na osmdesát metrů hloubky a opakuji drift. Mezi tím Jarda pouští nástrahu dolů a po pár minutách, během kterých navazuji další sestavu, mi ukazuje, že se učí velmi rychle a nástražku mníkovi doslova pouští do chřtánu, následně zasekává, zdolává a vytahuje na palubu další stotřicítku mníka. To je nádhera, ty už jsi rybu chytl a tak se vystřídáš s dalším kolegou. Jarda s úsměvem na tváři říká, já už mám odchytáno. Další drift přicházejí popadané i neproměněné záběry, ono to není tak jednoduché jak se zdá, nic méně věřím, že ještě nějaký přijde.

Tentokrát mi hlásí špice lodi záběr, otáčím se a vidím, jak Martin opřený na kolenou málem přepadává s prutem přes bort lodi. Říkám, co děláš, neblázni! „Když já jsem zvyklí, že při záseku jde ryba za mnou a ne já za ní“. Na chvíli mu vypomáhám a už podle tlaku cítím, že se jedná o rybu přes dvacet kilogramů, předávám mu prut zpět a nechávám Martina si vychutnat dvaceti minutový souboj, ve kterém nechyběli ani tolik nepříjemné výpady mníka zpět ke dnu, kde často hledá skulinku ve skále. Jakmile je ryba v půli sloupce už je vidět, že lovec ztrácí sílu. Ono zdolávat takovou rybu na 420 gramový prut, to není žádný med. Nic méně po pár motivačních slovech chytá Marťas druhý dech a pořádně se opírá do zdolávání. Nahoře již vidím stín, který míří k hladině a hlásím, to je mník přes dvacet kilogramů! Chvíli pozoruji rozzářené oči celé posádky, poté se otáčím na zpoceného Martina a říkám mu, ať mi rybu navede k lodi. Následně dostáváme společnými silami rybu do lodě a přichází hlasitá oslava.

Pro dnešek už toho bylo dost a tak se vracíme zpět do přístavu, rybu měříme a vážíme. 175cm a více než 25 kilogramů! Marťas s nadšením říká, tak sem chytil větší rybu než sem já, nemohu tomu uvěřit. Přeji všem tichým bláznům navštěvující Norsko podobný zážitek, hezký víkend, ozvu se opět později.