Rybářský start do nové sezóny z říše snů

Petrův zdar přátelé, dnes jsme se rozhodli, že konečně vyrazíme na vodu a pokusíme se sami sobě, ale především i vám zvednout náladu nějakou tou aktuální fotkou s příběhem. Stále věříme a doufáme v to, že sezóna v Norsku alespoň v omezené míře proběhne a opět se tu s vámi všemi budeme moci setkat, poklábosit, připít si a zachytat.

Vrátím se ovšem zpět ke dnešku aneb k rybářskému startu do sezóny z říše snů. Za odlivu po třetí hodině odpolední vyrážíme z kempu na pobřežní šelf, vzhledem k tomu, že foukalo maximálně tři metry za sekundu, tak jsme byli na naši vyhlášené čtrnáctce na šelfu za necelou čtvrt hodinku.

Cestou jsme prohodili pár vtípků o tom, že by bylo fajn, kdybychom dnes chytili aspoň nějakou rybku na jídlo, jelikož z těch nudlových polívek už nám není dobře. Ani jeden z nás ovšem netušil, že první ulovenou rybou bude treska tmavá neboli keler lehce přes metr. Sjeli jsme z námi oblíbené lavice se čtrnácti metrovou hloubkou až na šedesát pět metrů hloubky, kde mi ve sloupci přišel nádherný klepanec. První záběr, první zásek, první jízda přes brzdu a ihned od startu jsem taky věděl, že je to velmi slušná ryba. Radost byla veliká a tak jsme se vraceli po stopě na GPS zpět. Opět jsme začali na podmořské hoře a opět driftovali až na osmdesát pět metrů hloubky a takhle se to neustále opakovalo. Dva drifty jsme pochytaly nějaké polaky na podmořské hoře, ale na hranách žádný keler zrovna nereagoval.

Čtvrtý drift to ovšem opět přišlo na sedmdesáti metrové hloubce. Rána do prutu jako z děla a já opět jen nevěřícně koukal na pletenku mizející z cívky navijáku. To snad není možný, je tam zase a ten vypadá ještě líp! Po skvělém souboji dostávám k lodi kelera, u kterého hned na první pohled odhaduji, že má více než sto deset centimetrů. Tento už vypadá skutečně jako malý tuňák, nádherná ryba! Probíhá rychlá fotka a stejně tak jako u prvního chyceného velikána mu dávám pusu a pouštím ho zpět. Na jídlo si hold chytíme menšího, snad, jestli zabere.

Na podmořských horách jsme se ještě nějakou chvíli bavili polakama, povedli se i ce     

lkem slušné tresky obecné, ale keleři nám bohužel zmizeli z hledáčku. Tedy ti velicí. Po šesté hodině večerní jsme usoudili, že vyrazíme zpět, že toho bylo dost na první vyjížďku. Navíc jsme nebyli moc teple oblečeni, jelikož jsme si opravdu jeli jen jak se říká nahodit a nečekali jsme, že se to zvrtne v tak krásnou chytačku.

Všem přejeme pevné zdraví a doufáme, že jsme vás dnešním příspěvkem alespoň na chvíli v myšlenkách vrátili do vašeho oblíbeného Norska na ryby.