Rybaření v posledních dnech není vůbec jednoduché, ryby jsou apatické!

Ne vždy to jednoduše může být těžba, že na nához chytáme ryby přes sedmdesát centimetrů, jakoby se nechumelilo. A právě období, kdy s námi ryby nespolupracují správného rybáře posouvají dopředu. Proč? Protože nad rybařením jako takovým a tím co dělá začne přemýšlet. Vytipuje si jiná místa, změní své sestavy, zjemní návazce, zmenší nástrahy, změní pohyb, vyzkouší všechno jinak. 

Samozřejmě horší varianta je, když člověk řekne, ryby tam nejsou, nebudu nic zkoušet a bude opakovat to stejné stále dokola. I já když byl včera na rybách musel experimentovat. Začal jsem zjemněním koncové sestavy, nasadil menší průměr fluorcarbonu, převázal přívlačovou sestavu na dropshot a začal využívat propadu. Když se ryby nechtějí honit za aktivně vedenými nástrahami, třeba se budou chtít honit za propadajícím nástrahami, které jen tak jemně poskakují nade dnem a imitují zraněnou kořišt. 

Pár driftů bez záběru na stejném místě, ještě samotné místo neodsuzuji. Tento čas zkouším měnit samotné nástrahy a střídat chod vedení. A v tom na to kápnu. První záběr na oranžovou gumičku, silně připomínající krevetku. Jemnější cukavý pohyb nade dnem zafungoval. Tak to jdu zkusit znovu a přichází další záběr a zase další a další. 

Během chvilky chytám polaky, tresky obecné, na závěr i mníka na maso a dokonce krásně vybarveného halibuta. Takový, který člověka potěší více, nežli obrovské monstrum. Nakonec jsem včera strávil poměrně hezký den na rybách. Proč? Protože jsem nebyl negativní a okamžitě nepřemýšlel nad tím, že ryba nebere, nebo tu není. Nýbrž jsem to bral jako výzvu a zkoušel udělat něco jinak. A zase mě to posunulo dál, rozšířil jsem si obzory. 

Ryb je plné moře, jsou všude. Dokonce i pod molem vidím polaky přes šedesát centimetrů. Jenom je potřeba když k nám zrovna matka příroda není hodná zkoušet nové věci. Tak ať vám to jezdí přátelé.