Pěkní keleři, zlomený prut a slavnostní otevření hranic

Petrův zdar přátelé, těžko se hledají slova pro situaci, která se nám dnes stala, ale začnu hezky popořadě našim včerejším výjezdem na moře a poté přejdu i k dnešnímu fantastickému rybářskému dni. Včera nám foukalo okolo pěti metrů za sekundu a my se ve večerních hodinách rozhodli pro výjezd na šelf, kde víme, že je v tomto období hromada makrel a především velikých kelerů, kteří je s oblibou jezdí lovit. Hned v úvodu, kdy jsme se chtěli rozchytat právě na zmíněných makrelách to na čtrnácti metrové hloubce Domínovi vzal přes metrový keler, který si to nasměřoval přímo pod podmořskou horu a statečně si bral desítky metrů z navijáku. Zdolávání takové ryby na polakový prut a slaboučký návazec na makrely bylo opravdu neuvěřitelné, ale nakonec se zdárně povedlo. Po tak krásně stavěném kelerovi jsme okamžitě zapomněli na makrely a začali se věnovat právě těmto černým torpédům. Co spuštění, to záběr. Ryby od šedesáti do osmdesáti centimetrů jsme chytali doslova na hod. Někdy nástraha ani nevyklesala ke dnu a ve sloupci nám to z propadu tito bojovníci zastavovali. Víme, že se tu pěkní keleři vyskytují celoročně, ale právě s masivním příjezdem makrel to tu je doslova ráj. Prochytat se k větším kusů nebylo vůbec jednoduché, ale komu by to vadilo, vždyť i keleři okolo sedmdesáti centimetrů jsou na přívlačový prut velmi stateční bojovníci. Přes metrové torpédo se povedlo ještě jedno a pár jich lízalo právě onu magickou metrovou hranici. Po čtyřech hodinách rybolovu jsme vysílení jeli zpět a začali se pomalu těšit na další den, kdy předpověď hlásila, že by mělo být slunečno a maximálně tři metry za sekundu.

A předpověď se skutečně naplnila. Ráno jsme udělali nějakou tu práci, dali si oběd, připravili nové nástrahy a opět jsme vyrazili na vodu. Tentokrát jsme se rozhodli, že v těchto příznivějších podmínkách zkusíme podráždit nějaké ty větší ryby na jigové nástrahy. Dorážíme k podmořským horám a spekulujeme nad tím, že je takový olej, že to bude až kontraproduktivní, jelikož nebude žádný drift. „Možná bude lepší začít rovnou na padesáti metrech a prochytávat rovnou prudké hrany a nejet až na podmořskou horu, jelikož ten drift bude fakt slabý.“ „Souhlasím“. Oba spouštíme nástrahu ke dnu. Mě nástraha klepla o dno, vymotávám metr a začínám jigovat. Asi třetí pozvednutí pětadvaceti centimetrové gumy a já rovnou sekám do tvrdého. Přichází okamžitý výpad. Ryba si bere několik desítek metrů a nám oběma už je jasno s kým máme tu čest. Všechny ostatní druhy ryb bych už na jigovací prut dávno zastavil, tohle bude halibut! Domino běží za kormidlo a pomalu dojíždíme halibuta, který upláchnul z padesáti metrů rovnou na sto. Konečně se ovšem zastavil a já ho mohu zvedat. Pomalu ale jistě, metr po metru. Na sonaru vidíme obrys ryby a ta se nachází zhruba v sedmdesáti metrech. V tom ovšem přichází další silný výpad. Takhle to pokračuje až do chvíle kdy halibuta zvedám a prut mi zničeho nic praská u špičky. Zbytek prutu mi tou obrovskou energií míří rovnou do čela a já lámu svým čelem i druhou část prutu. Pletenka mi nejde přes žádné očko, míří jen z navijáku přímo dolů a ryba vzápětí padá z háčku. Víc už k tomu není potřeba dodávat.

Po tak silném začátku jsme se rozhodli, že budeme chytat dál, i když já už byl tak trochu bez nálady. Tu mi ovšem v jednom z dalších driftů spravilo několik pěkných obecňaček. A především jedna nádherně vypasená mamina o váze více než patnácti koligramů. Oba chytací dny jsme si skvěle užili, zítra možná ještě na chvíli vyrazíme a v pátek zde budeme konečně vítat první rybářské hosty tohoto roku. Skvělou partu, která k nám přijíždí autobusem. Tímto vás dámy a pánové zdravíme a přejeme šťastnou cestu. Hezký večer všem, ať vám to jezdí přátelé!